Klid krátký rychle prchá, slunce vstává;
kdo nečinným by dlouho mohl býti,
když sílu svou i dobrou vůli cítí?
Již s hostitelkou Tmou se rozžehnává
a dlouhé zlaté vlasy rozčechrává,
že každá kadeř plnou září svítí,
krok nedočkavý, jenž chce výše jíti,
na příkrou cestu vzestupu se dává.
Jdi, tvoř a zař a miluj, stoupej dále
a neumdlévej v lásce vytrvalé,
ať mrtvá země kroky tvoje slyší,
a nezapomeň v budoucí své výši
na zpěv mé samoty, jenž s tebou chodil
a stíny sestupu tě doprovodil.