Když láska nadšená ku práci vstane
a štědrou rukou bohyni svou zdobí,
co poskytnouti může poklad doby,
má cenu malichernou cetky plané.
Až k samým prahům vzniku láska skane,
zář neposkvrněnou a čistou zrobí
a záslonou na pevné připne skoby,
jež zázrakem a jasným divem vzplane.
Jak tryskla bleskem v dávných časů šeři,
až podnes zachovala plnou sílu,
neb v srdcích najde, čeho třeba: víru.
Byť rozum uhájil i klidnou míru
a vzpouzel se – jak rádo srdce věří,
vždyť ku vlastnímu jen se hlásí dílu.