Kde bloudíš, společníku roztomilý?
Když na večerním nebi mdle se třpytíš
a na cestu mi jednotvárnou svítíš,
sám nevím, jak mám rád tvůj oheň bílý.
Věz, všecky hvězdy se již rozjiskřily
a ptají se mne; kdy se zase vznítíš;
snad na lichotnou zprávu tu se chytíš,
vždy pozorný jsi, nikdy nezdvořilý.
Což já jsem trpělivý, hvězdy také,
však lidí střez se, pro pokrok jen žijí,
a za tím zpupnost číhá v zázadí;
věř, kdybys jim snad tropil vzdory jaké,
že na večer a také v poesii
tě lampa elektrická nahradí.