Jsi veliký a Bohem posvěcený,
když jásotem až z duše lidu klíčíš,
když naději a slávu českou líčíš
a chrabrost reka, vřelou lásku ženy.
Jak hrdým jsem, že znal jsem plň tvé ceny,
když kárali tě, že se cize příčíš,
že vlastní slibné počátky své ničíš,
ač byl jsi stále svým a beze změny,
až utonul jsi v hluši choré dumy...
Dnes hvězdou jsi, již každé oko vidí,
jsi titánem, jenž hrdě světem kráčí;
tvé jméno plně, vrchovatě stačí,
dnes tleská každý, i kdo nerozumí,
již proto jen, že netleskat se stydí.