Již večernice prodrala se šerem,
na bledém nebi nepohnutě stojí
jak stráže bdělá, když po dlouhém boji
se pozorně rozhlíží každým směrem.
Jen chvíli, a již v lesku tisícerém
hvězd plná tíseň kmitavě se rojí,
vůz vyjel též a ukazuje vojí,
kde chmurný západ splývá se severem.
Rád znal bych, hvězdy, co vám asi zdá se,
když stará otázka, již zas a zase
jste slyšely, po drahách vašich slídí,
ta planá a tak známá, že se stydí
ji opakovati ret pozdních lidí,
ač vždy a ve všech srdcích ozývá se?