Jaká náhlá přeměna!
Vidím zas, jak pěnou bije
k strmým svahům Ligurie
vlna moře zčeřená.
Hudba hlubin vznešená
sourdinou své struny kryje,
zaznívá jak elegie
přitlumená, stemněná.
Čeká hrubý písek břehu,
že jej vlna ve svém běhu
čistou lázní omyje;
tvrdé srdce otvírá se
v pevné naději, že zase
písní moře ožije.