Jak obr chmurný nad západem stál
a věštil bouři rozedraný mrak,
až bouře vzepjala se jako drak
a během prudkým létla dál a dál;
vstal ostrý vichr, ulicemi vál,
kdes řinklo okno, sřítilo se pak,
a písek, jak by vymrštil jej prak,
se točil vzduchem, do očí se hnal...
Dech bouře čistý jest, jím zmládne svět,
jím uvolní se duchů smělý let,
vždy z něho dobrého cos vykvete;
že plodí někdy zděšení a strach,
jest proto jen, že béře s sebou prach,
že všecku lidskou špínu vymete.