Jak dáma, která stkvostnou toaletu

Jak dáma, která stkvostnou toaletu a pyšný úbor urovnala plný, když ví, že každý záhyb nepatrný spjal vkus a chic že srovnal každou tretu,

mne vítá zahrada. Zášť celých světů, i kdyby měla bystré oko srny, na bílém rouchu nenašla by skvrny; co strom, to kytice bohatých květů,

co keř, to šperk je ze stříbrných nití a tence tepaného filigránu, – hle, kousky ledu zdobí každou hranu, a každý matnou perličkou se třpytí,

snad tlapky kočičí, jež přešly sněhem, je všecky přišívaly zběžným stehem.