I klidné moře vlnami se čeří,
a mnohá vlna radostně si vzkřikne,
když nad balvany břehu lehce střikne
a výši hráze pružným vskokem změří;
však většina vln ani neudeří,
již v půli cesty nalomena vzlykne,
by vstala zas jak bloud, jenž všemu zvykne
a na vzdor klamům stále v úspěch věří.
V snů nekonečných záchvěvy se noře,
kde myšlenka se za myšlenkou zvedá,
kde každá zas a zase cestu hledá,
by plně řekla, co se říci nedá,
jak nechápal bych zlomených vln hoře,
jež plní klín tvůj, širé, klidné moře!