Hrot pustý byl a samé kamení,
zde usedli jsme na skalisku holém;
hvizd větrů ostrých ozýval se kolem,
a mlha rostla – zlé to znamení!
Jen o skok níže bílé stavení
se leskne nad šťavnatým úzkým dolem,
houšť fialek se modrá celým polem,
a ze skály se voda pramení.
Duch silný povznáší se se sokolem,
čím výše vzlétne, tím jest nebi blíž
i se svou radostí i se svým bolem;
když ale vůni života chce číti
a z čisté, svěží jeho vody píti,
přec musí sestoupiti o krok níž.