Dům Tvůj kde je, dřív hustý prales býval
pln obrovitých kapradin a mechů,
žeh velikého slunce v horkém dechu
do bařin padal, k vlhké trávě splýval.
V par tíseň rudou mastodon se díval,
pták pestrokřídlý vzletí v prudkém spěchu,
když zmije vracela se do pelechu,
a člověk prasvětů se před ní skrýval.
Svět zahynul, jenž kypěl vzdorem síly,
však mocné vrstvy, jež zapadlý skryly,
jej v poklad příštích věků proměnily;
čím pyšniti se můžeme my malí,
že budoucí by darem od nás vzali,
než velikost Tvou že jsme lépe znali?