Dnes moře bylo mrtvé olověné,
a Monte Calvo zahalil se mrakem,
jenž křídlatým a rozježeným drakem
po nahém jeho temeni se žene.
Ač obloha se bledou modří klene,
den úpí pod malátným jakýms tlakem,
i slunce líným rozhlíží se zrakem
a neplá ohněm záře nezkrocené.
Lesk jeho mdlý, jenž k matnému dni sluší,
jest jako síla muže jediného,
jenž ví a tuší, že svou celou duší
řád lhostejného světa nepoboří,
ač věře pevně v pravost vzletu svého,
se před nikým a nikdy nepokoří.