Dívka snědá, útloboká, štíhlá
košík rozměrný na hlavě nese,
vlnou oblou kypré ňádro dme se,
v černých očích jasná zář se mihla.
Shýbla se a se země cos zdvihla,
košík ale hrubě nepohne se,
sotva že se neznatelně třese –
větší nehoda jej nepostihla.
Jdouce světem nesem břemen tíhu
všichni bez rozdílu, někdy hravě,
někdy s pláčem – a pak jest nám dražší, –
věř mi ale, sličná dcero jihu,
že ti losem padl úkol snazší:
líp je nésti na hlavě než v hlavě.