Dešť vonné vláhy, která s nebe spadla,
by nadějí se v mladou duši kladla,
i rosa, jež se v listech růže chvěla,
když jará srdce první láskou vřela,
par šedých zádava, v níž mysl schladlá
se potácela, soužila a chřadla,
i krůpěj únavy, již práce smělá
kdy vykouzlila v přísných vráskách čela,
v led promění se mrazným dechem stáří,
v hráň průhlednou a pevně uhlazenou,
kde vyzkoušeno tlakem přemítání
a protříbeno ostřím vzpomínání
se zrno k zrnu pojí plnou cenou,
a každá hrana pravým světlem září.