Den únorový k večeru se chýlí,
dnes ruka slunce příliš byla štědrá,
a tak dolehla na nezvyklá bedra,
že snésti ji neměla téměř síly.
Ba na odchodu již, v poslední chvíli
níž naklonila nedoberná vědra,
že proudem vyřinul se plamen vedra,
a žhavé blesky potopou se lily.
A ještě země plným teplem vřela,
když na obloze bledá luna vzplála,
a svěží větřík přiletěl co střela
jak tíseň snů, jež čeká čistá, ryzí,
až den a všecko břímě jeho zmizí,
by útěchou znavené hlavě vstala.