Brod úzké rýhy oba světy dělí:
svět starý, slábnoucí a rozmařilý
a nových lidí svět, již plní síly
a tuhé vůle strojí zápas smělý.
Co četné stráže ospale jen bděly,
kdo na druhém se břehu shromáždili,
most pevný, lehce pohyblivý sbili,
by sklonivše ho dále po něm spěli –
V mlh ranních šeři, v různých mnění sporu
jsem opřen o zábradlí lodi stanul;
„čas soudí v každé při!“ tůň moře děla,
„boj!“ dodal vítr, který ostře vanul...
Dým zvedl se, a rána z děla hřměla,
šroub sebou hnul, loď vplula do Bosporu.