Bledým stínem noc se k ránu kloní,
ostrý vítr ulicemi stená,
klesá, vstává rychle, v před se žena,
po střechách se domů divě honí.
Clonou mrazných květů zář se roní,
okna chrámu planou osvětlená,
vichřice se lekla rozezlená,
hlahol zvonu padl náhle do ní.
V ranní bouře pomatené hluky
zaléhají varhan měkké zvuky,
v lidskou nenávist a lidské hněvy
tichou perutí se nesou zpěvy,
zpěvy naděje, jež k prosbám kleká
a na příchod lásky pevně čeká.