Bledý, mrtvý den,
jaký v listopadu bývá,
z mlhy vstává, s šerem splývá
jako plachý sen.
Sotva vzplálo jen,
slunce za mraky se skrývá,
krátká prška zemi smývá,
aby bylo změn.
S večerem, jenž přikvačí co jezdec hbitý,
vzbudí se však život, světla vzplanou v dáli,
z četných výhní hustý, rudý kouř se valí,
hvizd se rozléhá jak pokřik ostražitý,
a stroj dunící, jenž vlny vzduchu zrývá,
těžkou píseň práce hlasitě si zpívá.