Žalostná píseň

Jednou, as před pěti lety, mord se velký v Praze stal, a tento čin praproklatý byřtlář jeden vykonal! –

Mělť jest dceru nevděčnici, kteráž ho jen zlobila, a s buršákem po ulici pořád se jen vodila! –

Táta srdcem však pro vlasť plál, národní měl uzenky; dceru pořád napomínal, by se všimla vařečky!

Na rohu u můstku stával, tam co je ten velký dům, a uzenky tam prodával s křenem pánům študentům.

Doma s dcerou se rozlobil, že ho nechce poslouchat, a že nechce, jak ji prosil, toho burše zanechat.

Moc si ho chuďas k srdci vzal a zoufalý z domu šel, a když zase na rohu stál: „Warme! frische!“ jen křičel! –

V tom tu jeho dcera kráčí, „arm in arm“ jde s buršákem, od pantáty se otáčí, jak by ji byl cizákem! –

Byřtláři vztek nadme plíce, dopálí se nad míru, že ta dcera darebnice nezná žádnou manýru.

A ve hrůzném tomto vzteku strašlivý čin spáchán byl! – Jedna – dvě – a už v kotlíku se ten byřtlář utopil! –

Ve vařící vodě náhlý chuďas byřtlář konec vzal; a když hákem ho vytáhli, škvarek z něho jen zůstal.

Pročež, mládenci a panny, příklad ten si merkujte, mordy ať nejsou páchány, rač fotra poslouchejte.