Pan Brouček boháč soukromník,
ač ve samotě dobře žil,
čert nedal dobře dělat mu
a on se také oženil.
Již byl klid jeho, ach, ten tam
a vtip vymizel zcela,
neb jeho drahá ženuška
prý ďábla v sobě měla.
Do společnosti kdysi byl
pozván se svojí půli,
kdež každý musil přednésti
cos společnosti k vůli.
I došlo také na Broučka,
jenž nevěděl si rady,
co by as deklamovat měl,
a ohlížel se všady –
v tom zraky jeho zabočí,
kde půle jeho dlela,
a vrásky ihned vymizí
mu s vysokého čela:
„Již vím, co přednášeti mám,
a v tom je přece vtipu,
chci přednést k ženy oslavě
básničku na – „Xantippu“!