V neděli si vyšel chasník
po týdenní štrapáci,
aby sobě zrobil kdesi
nějakou tu legraci, –
že pak sobě dopřál také
v neděli kus doutníku,
nezapomněl na své cestě
navštivit též trafiku.
Koupí sobě až šest kusů
těch, kterých je plná huba –
a jimž říká prostomluva
naše jenom „šustrkuba“!
Vezme sirku, škrtne chutě
a chce do úst doutník dát –
v tom však krámský zarazí ho,
div mu doutník nevypad:
„Pro boha vás prosím, pane,“
zoufale dí, nářek robě,
„ušetřte mne nebohého,
venku až zapalte sobě –
zde by snadno mohlo stát se,
že bych do mdloby upad’ –
neboť, ač mám dosti síly,
nesnesu podobný – smrad!“ –