Klidně ve poupěti
růže odpočívá,
klidně ve douběti
lístek se zachvívá,
klidně v lidské hlavě
myšlenek dlí roje,
klidně v srdci hravě
láska skrývá zdroje –
klidně až pak náhle
k životu se vzchopí,
a to nedosáhlé
štěstí lásky chopí.
V mém srdci též dlela,
anděli můj milý,
ranilať ho střela
Amora v té chvíli:
pro tebe jen plane,
pro tebe chce zoufat,
a rci, co se stane,
zdali může doufat?
Zda by mohlo dojít
úplného štěstí,
může nadějí se kojit,
k oltáři Tě vésti!