Čím víc, tím líp, tak jedno nás přísloví staré učí – a že je tomu v skutku tak, zkušenost za to ručí.
I proto také v přísloví tom neshledávám vadu a povím ihned na důkaz několik pěkných pádů.
Domovník, který za noci častokrát musí jít opozdivším se partajím dům rychle otevřít,
hubuje, bručí na všecko, šesták když se mu dá, však ráno, když ty šestáčky si klidně počítá,
tu praví, udat chtěje vtip, inu: čím víc, tím líp! A rovněž holič, který se naběhá celý den,
by mnohý jeho abonent byl řádně oholen, jak domovník též zabručí, že šesták mu jen dán –
však v sobotu, když sčítá to, tu zvolá: – to jsem pán! Zří, šestáček že k šestáčku je dohromady víc,
a že čím víc, tím lépe je, pak slyšíme ho říc. Mladý pan doktor vesele u okna doma seděl,
a kouře drahé cigárko, do dáli upřen hleděl. Chválil si, že dost vydělá, že léčí velmi hbytě
a že zachází s nemocným vždy velmi ostražitě. Kdos smál se mu, že pacient mu zhynul ještě každý –
a že na místo léčení on dopouští se vraždy. A měl pak radost velikou, že vtipem tím ho skříp –
leč on dí mu: „Nechť umíraj, čím mře jich víc, tím líp!“ U silnice flašinetář jak někoho jít zočí,
ihned se kliky uchopí a vesele ji točí; ač po krejcárku dostává, přec vesele se tváří,
neb po krejcaru třeba jen můž’ zlatka být v kapsáři. Čím víc, tím líp, jen chutě dál a veselou si pozahrál.
Baletka do divadla jde, s ní galán vyšňořený a z divadla kdy vychází, tu jiný připravený
a třetí zase k večeři ji po divadle vodí a čtvrtý, jak se domnívá, ji také neuškodí –
a každý nosí klenoty a darů až až běda, kdež ona za to za všecko než lásku, více nedá –
a přání její jediné by na světě jen bylo, by do počtu se galánů jen hodně rozmnožilo!
Neb čím víc, tím líp, seznala a důkaz dává světu svým lesklým šperkem, šatama, ta dáma od baletu.
I já, co toho týče se, jsem egoistou trochu, leč mám jen přání jediné, jež tropí mi vrtochů.
Rád bych, byste mi tleskali za mnohý tento vtip, jen hodně prosím – hodně jen, neboť: čím víc, tím líp! –
Cookies on Poetry Cove