Panáček chce do bálu jít;
Krejčí musí nový frak hnedky ušít.
V bále se prohání a staví se hoch,
Dluhama by řeku však zastavit moh’.
Jiný schovává zas každý krejcar,
A stokrát počítá, co denně vydal;
Chce ještě víc míti, nežli v kase je,
[Tak mají lidé – choutky podivné!]
Frajlinka tu mnohá zase
Do lázní jede v letním čase.
A po roce přijede domů nazpět,
V peřině je hošík krásný jako květ.
Matinka se zhrozí, lekne až strach;
Dcera praví: „Byl to kadet od Rajšach,
A tohle, to teď malý kadetek je.“
[Tak mají lidé – choutky podivné!]
V hospodě sedět a snad pít,
Anebo dokonce i zpívat chtít –
Starému pánu se to nelíbí;
Jestiť prý to zdraví velmi škodlivé.
Doma však žampaňské v sklepě chová,
A po celý den sklenku od úst nedá,
A večer do divadla na balet jde:
[Tak mají lidé – choutky podivné.]
O choutkách tady zpívat Vám
Prý ještě nějaký veršík mám;
Leč ten, co zde v té boudě sedí,
Praví, že nic nemá, a smutně hledí.
Co mi tedy platno tady zpívat chtít,
Vždyť nemohu všecky choutky sám mít.
Básník zadarmo nic napsat nechce:
[Že prý má také – básník choutky své.]