Zvonem svých bušících srdcí tě horoucně vítáme,
nově se rodící plameni, rukojmí života,
přijď k nám, únavy ledová tříšť ať se rozláme,
tisíci naděje křídly se rozduje tesknota!
Touhy v nás, beránci, dřímají ve tmách a bez vláhy,
popřej nám, nechať je vedeme na luhy úrodné.
Svět je-li bez třpytu, kde nabrat k životu odvahy?
Úspěchy netěší, jsou-li jen dočasné, náhodné.
Příslibe štěstí, navrať zas fialek dech,
laskání pramenů, kukaček po stráních ohlasy
pastýřům, kdož volí berlu si ze zbraní všech,
hrdinům, kteří svůj zápas s brázdami zápasí!
Semena čekají v nevzhledných slupinách svých,
skrývají úkoj, útěchu, radost a zázraky;
čí pak by byl spíš nade vším nebeský smích,
čí pak by byl spíš, než nadějí, pokrytých oblaky?
Sestup již, rozkoši! Svícemi zaplály hustými
všecičky zraky, jež v tento život jsi zavedla,
aby se nebraly temnem a místy pustými,
ale aby z nich duše do jasna prohlédla.