Před okny závěj vysoká a čistá,
a v okno střechýl od shora se dívá,
na skle jsou květy, den se rozednívá
a duhové v nich paprsky si chystá.
Tak smutná pláň, že není ani místa,
kde na okamžik spočinul by zrak,
i kře spí v sněhu, kde měl hnízdo pták;
a na skle z ledu báječný květ vzrůstá,
jak ukrýt chtěl by zraku lada pustá:
Ó kvítí z ledu, za nímž smutno tak...