Všichni-li mne opustili,
v zoufalství-li duch mi šílí,
zbuď mi, strážný duchu bílý!
Jsi jen žena, jsi jen dítě,
ale což! já miluji tě
sledním vzruchem vší své síly.
Jako jiskra, nežli shasne,
rozžehne se v světlo jasné,
mrákoty kol rozeptýlí,
všecku lásku v klín ti kladu
neudánu v tužeb hladu
za malou jen blaha chvíli!
Neprožité, celé žití –
řekla jsi, že mou chceš býti,
když mne všichni opustili.