Klidným proudem tekla valná řeka,
jedné, modré barvy do daleka,
a jen v středu třpytů zlatá prouha
chystala se rozplývati zdlouha.
Vlaštovka vtom, toužíc po koupeli,
při hladině protkla prostor celý.
A tu všude v čáře, kde se kmitla,
pohlazená vlna zlatem chytla.
Pěvče, našels mistra nečekaně!
Zář vzbuď, na čem spočinou ti dlaně;
z hlubin všech blesk roste u hladiny,
tkni se slovem, zaplesají stíny.