Bylo jich pět a celičkou noc
pálili milíře na stráni v boru;
k úplňku patero hvězd
se blyštělo na obzoru.
Pět párů očí hlídalo
v drnech plaménky modravé,
celých pět hodin šumělo v sosnoví
nokturno zdlouhavé.
A pak si mlha česala
větvemi husté své vlasy
bílé, jen jeden byl rusý v nich pramen
od kouře uhlířské chasy.
A to už milíře potuchly,
slunečno vzrostlo až milo,
z přízraků nočních trošičku temnot
jen v palčivých očích zbylo.
Uhlířům svítí k domovu
se svahů červánkem růžových
na miliony svíčiček
jarních výhonků smrčkových.