Co žíti chce, se ve tvar vtělit musí.
Ó Duchu, v hmoty díl se zavři kusý
a měnlivý, jak mezi prsty hněte
jej Láska, Smrt, Čas dobrý, Časy kleté.
Jak vše od hvězd až k jiskrám, co chce vzpláti,
se v roucho tvarů z věčných tišin vrátí,
jak míza v list, na krystal vláha hrání,
jak píseň v sloku zavřít se má přání,
tak rovněž ty, když chceš poznat, Duchu,
dej v obět sladkou bezmeznosti tuchu
a božství své zas do prachu až klesna!
Neb co chce žít, se tvarům v pouto těsná.