Až do kořene svadnout musí trávy
a rezeda a amarant pln rezi,
by mohl cele uzrát plod jich plavý,
ten v bezcitném jich objetí pak vězí.
Jej neznají víc, ač jen pro to sémě
juž do výhonku zeleného žily
a v množství květů dýchajících jemně,
by měly jej, se skvoucí obalily.
Neb s plody snah až pravé štěstí vzchází.
Leč kdo že vzal svých snah a tužeb cenu?
Jsme květina, jež svoje sémě hází
i v smrti na zdař bůh všem větrům k plenu.