Hoj, rozum za dva moudří páni měli
– Ó králi můj, my budem se jim smát! –
– a rozumy si schvalně zastudili,
– a blázen tvůj – ten zdráv je napořád.
Že pohrdli mnou, klatbu slal jsem na ně:
ten svět za pole vážné měli snahy
a tvářili se k tomu odhodlaně:
slyš, Pravdu v hrad ti chtěli uvést záhy! –
Teď teprv, králi, budeme se smát!
Tak o Pravdu když pečovali snažně,
– Ó králi, slyš, jak nemáme se smát? –
tys vykřiknul: Jak? Myslíte to vážně?
A hlavy jejich spočítal tvůj kat.
Jen rolničku s mé čapky měli míti,
ten šibolet jim přinést mohl spásu!
Na svého blázna milostiv chtěj zříti
a aspoň jeho nechtěj zříc se hlasu,
bys, kdy si zlíbíš, moh se smát.