Ó nehleď na má slova tak,
Ó ve zvlhlý mi popatř zrak,
čti v mého srdce hlase:
ten duch by nerad upad v klam,
a přec ti celý podávám,
čím stal se v našem čase.
Jest chudý tak, leč promluv jen,
můj Bože, bude posilněn,
ty bys jej zdokonalil:
snad přece není klamnou zvěst,
že odhalit chtě pyšných lest
jsi peníz vdovin chválil?
Ne mnohomluvný pohan jsem,
bych jal tě slov svých přívalem,
mně fráse nepostačí:
od prosby, již zná obyčej,
před Pravdu s pravdou kráčí.
Když zaslechnou ji lhostejní,
dí, dost že prázdných slov je v ní
a marně rtům že zniká,
a u těch zas, kdo čelí jim,
snad bude zdát se rouháním
rmut, bez masky že vzlyká.
Tu modlitbu, jež nesklidí
cti proto nikde u lidí,
tím vřelej přijmi, Pane,
a co ji zhaní světa kruh,
ty vyslyš ji, můj osvěť duch,
dím amen, ať se stane!