Bůh, který všecko ví, před kterým skryto není,
ký z květu vzejde plod, kde jaké rozluštění,
ať třeba budoucnost jest sebe více tajna,
zřel v srdce Abeli a viděl srdce Kaina.
Juž tomu kvetla žeň a tomu brav se rodil,
a záhy vzešel den, kdy oba kladli podíl
svých statků na oltář a přinášeli dříví,
by oheň zažehli a vzdýmali jej divý.
A viděl napřed Bůh tu vraždy zločin prvý,
ve prachu Abele, vlas jeho stuchlý krví,
a viděl tuláka, jenž pro vždy zbaven klidu
ne jen že nezemře, leč rozmnoží svou bídu.
To všecko viděl Bůh a hranice když vzplály,
na Kaina nepohléd, ni na dar jeho chvály...