Jen jednu noc a pokradí
prý kvete čárné kapradí,
kdy, marně ptám se bláhový,
les o tom nic mi nepoví.
I mním: Kdy mohlo by to být?
To s jarem, kdy se rodí svit
a zmohutní, že musí kvést
i skála, třeba mrtva jest.
Čas tady: pestří každá mez
a světlý je i v temnu les,
s všech větví květů kaskady
se řinou přes plot zahrady.
Teď, milá má, náš čas je, věř,
i úplněk nám svítí v šeř.
Tu ještě radost, ještě tu:
dech nový v tajném rozkvětu!
Dlaň, která láskou chvěje se,
ten kvítek jistě přinese,
květ jedné noci před námi
a jediný nám neznámý...