Ať rozdrtit se snažíš hmoty tvar,
ať rozmělníš, ať obrátíš ji v žár,
ni o píď méně nebude ji v světě,
pro věčný čas,
byť v jiném rouše, jiné na planetě
dál trvá zas.
Tak rovněž ty, má duše, nezhyneš,
ty zas až k Bohu zpět se přivineš:
ty kapko vláhy v číšku zachycená,
až pukne číš,
v tůň božství sterým proudem pohaněna
se navrátíš.
A s tebou splynou znovu v jeden duch
tvá milenka a přítel tvůj a druh
i ti, jež tisknout nedáno ti k ňadru,
vše najdeš v ráz,
neb celý vesmír poznáš v jeho jádru
jsa Bohem zas.