Když dlouhé hvozdy spaly ještě v sněhu,
v němž prvních květin vylíbala něhu
zas vesna nová, již jsem prchal z města
do hájů, třeba v bahně vázla cesta,
jen abych lesů úkryt vonný, tmavý,
prv než-li přijdou výletníků davy,
jenž tratí zátky, střepy, papír mastný,
moh prvý letos pozdraviti šťastný.
Jak často mýlka zmate ňadra smělá!
Já na poety zapomněl jsem zcela.