Jak ve vánici kdyby někdo sněžné
kdes našel ptáče a je k ňadru tiskne,
a ono počne pírko tříbit něžné
a přítulno je, že si v brzku výskne –
tak milou ty jsi, jež v své chovám dlani,
na srdci srdce, skráň na svojí skráni.
Slast každou teď jen tebou měřím stále,
a což je slast má? Ty jen, ptáče malé!