Hoj prvý sníh! – mi vítán buď!
List mrtvý kladeš v rovy
a osiřalým haluzím
květ zase nosíš nový.
Za krásný, vonný jarní šat
teď sněžný květ vám vzkvítá:
hoj nový život – nová smrt
nás všude, všude vítá.
Teď jaro zimy nastalo,
teď všemu umřít volno,
všem jara památkám – ne smrt,
jen umírání bolno.
Jen potok ještě šumí zpěv,
co rok jak jaro učí:
tak v těle poloumrlém
se srdce ještě mučí.
Však přijde mráz – hoj prvý sníh!
buď vítán vřele, vřele –
kéž bych ti mohl otevřít
i nitro svoje celé!