Jak ta růže, kterou z touhy
ku svým žhavým rtům jsem vinul,
když den jeden, dlouhý – dlouhý,
bez tebe mi v smutku minul,
až z těch žárem retů
k smrti zulíbaných květů
list po lístku větrem plynul:
tak když růže odkvétaly
v dáli – v dáli,
sám jsem hynul, steskem hynul.