Ty slzám učíš se?! – Než, rci, co děje
se nového? Co tebe vedlo v chrám?
A dnes? kdy do chrámu jsem vbloudil sám –
kdy černá mše, kdy rekviem se pěje?
A zbožná, až se kniha v rukou chvěje!
Než – verše jsem z ní čítal; již ji znám. –
Já zůstal skryt – a přec to není klam!
Proč v oku teď se náhle slza skvěje?
Teď – „věrné dušičky“ když zástup zpívá!
Snad myslíš? – jestliže se v srdci mém
teď slouží také tvoje rekviem,
tam sladce-bolný zpěv že nezaznívá,
jenž bez trpkosti stoupá k nebesům,
to krásné „Animas fidelium!“ –