Mha přede mnou, mha za mnou! – a v ní kryt
v tu hodinu bych skoumal, zda se noří
tvé oko kamsi v dálku, v jakéms hoři –
zda v hoři tom i vlhký touhy svit –
Zda vzhledneš k hodinám, je slyšíc bít
se lekáš, – dvéře-li se neotvoří
a já snad přec, – však dobře víš, že moří
tě jenom přelud, že to nemůž být –
Leč rukou cizí. Přijde-li host cizí,
zda rozmlouváš s ním jenom roztržitě
neb příliš živě, jak bys mluvíc hbitě
si jakýs obraz vymlouvala z hlavy...
V tu hodinu mně srdce z těla zmizí,
zda v duši tvé můj obraz aspoň mhavý?