Na nebi hvězda jediná
pohlíží s mračen dolů.
Snad mi chceš něco povídat,
vyjasnit duši v bolu?
Sama jsi, milá hvězdičko!
Jindy když tam jsem vzhlídal,
i skrze mračna na tisíc
zlaťoučkých hvězd jsem vídal.
A když se mračna rozprchla,
po nebi jasno všude:
dvakrát jsem tolik spatřil hvězd
jiných než oko chudé.
Hvězdičko zlatá, jdi jen spat,
a přikryj se tím mrakem.
Jindy že jinak bývalo,
díš mi svým dobrým zrakem.