Byl tichý večer: mír se na svět roní
a píseň večerní vším světem zvoní.
Svět v spánku sladkým, tichým větrem dýše:
jen srdce v těle není tiše.
A z vrb mi divné písně zaznívaly
a potok divné, teskné šeptal žaly.
I vzešly hvězdy a já k nim jsem vzhledal
a tam – bůh sám jen ví, co hledal.
I vzešel měsíc, temné vlny zlatí,
však zlaté vlny v dáli přec se tratí,
a nežli květy ranní rosu pily,
mně slzy líce porosily.