Na břehu lesy šuměly,
má loďka kolem jela:
jich píseň krásná, velebná
nic pro mne nezapěla.
Loď proti proudu obrátím,
jmu vlnek všech se tázat:
na sta jich všude potkávám,
nic nemají mi vzkázat.
A světem bujný vítr vál
a snášel mračna k dešti:
dešť každé vlnce krůpějí
novinku jakous věští:
Poslouchám – proud mi loďku snes,
kde hustá šumí třtina –
slyš! nezní z ní to šepotem?
„Již na tě zapomíná!“