Za hory slunce zapadá,
tma po zemi se rozprostírá,
tma po zemi se rozkládá,
mně spánek oči uzavírá.
A prvá hvězda v hloubi tem
se rozsvěcuje, z temna svítá,
a z temna spánku prvým snem
mně žár tvých milých očí svítá.
Mně oči spánek uzavřel,
sen prvý otevřel je zase.
Spad’ s očí spánek, já jsem bděl –
však sen mi zůstal v plné kráse.
Mé oko čelo, oči zří,
jež níž a níž se ke mně blíží:
sen zlatý při mém lůžku bdí
a oknem zlaté hvězdy shlíží.