O! dnes jak zvolna den se v temno noří,
jak pomalu hvězd světlo rozežíná!
Kéž v červáncích lesk jich už uhasíná,
kéž svit ten nad západem byl by zoří!
Na lože kladu se – než v citů moři
mé srdce unešeno neusíná
a touha plachty lodě mocně vzpíná,
jež letí, nejkrasší kde hvězda hoří.
A nechci usnout – ze strachu, že minou
sny o shledání, chci, až bude svítat,
tu probdít noc – však v bdění snové kynou!
Chci prvý, krásný zásvit jitra vítat
a věkodlouhé minuty jak plynou,
dle srdce svého tlukotu chci čítat.