Hlava Olympu se bělá,
pata hory rumění se:
nejsou červené to růže,
řecká krev to v slunci rdí se.
O pomstu krev k nebi volá,
jme se takto hovořiti:
„Bílý sněhu, kterým hlava
Olympu se v slunci svítí!
Čemu hlas můj zadržuješ,
čemu nepropouštíš dále,
aby na křesťanských trůnech
probuzoval křesťan krále?“ –
Krvi Olymp odpovídá:
„Zimní slunce rozehřeje –
spíše ztaví sníh můj bílý,
spíše změní na ručeje,
nežli hlas tvůj probudí jich,
nežli led, jenž srdce kryje
těm, k nimž voláš, rozplyne se –
krvi! spíš můj sníh se smyje!“