Na kůň! na kůň! jak v hrobě těsno!
Žal mečem srdce prorývá –
Na kůň! na kůň! ó mně je děsno,
jak v rakvi bych byl za živa.
Leť, koni můj! tvá hříva hrdá
leť s mrakem o závod, jak šip:
Leť, koni můj! podkova tvrdá
více bleskův nebes jisker syp!
Bij, hrome, bij! – taks zaburácel,
když k nebi za pomstu jsem lkal:
Sviť, blesku, sviť! Když vlast jsem ztrácel,
by v sráz mne nestrh’ oř, tys plál.
Hlas tvrdým srazilo jsi štítem,
jenž k srdci tvému, nebe, lkal,
a tvoje blesky lstivým svitem
mě do života štvaly dál.
Zuř, bouře, zuř! však strašlivější
mé nitro bouře zavírá:
okamžik tebe ukonejší –
v mých prsou nikdy nezmírá.