Zdá se mi, že slyším mroucích bratří ston,
zdá se mi, že pláče smrti smutný zvon,
a že z lesů českých žalný šumot spěje,
od jihu když vítr věje.
Od jihu když vítr věje,
zdá se mi, že z slz, jež kalily jim zrak,
v dolu slzavém se sebral bouřný mrak.
Krůpěj s mraku pálí, až se mozek chvěje,
od jihu když vítr věje.
Od jihu když vítr věje,
nese na sever mých mroucích prsou vzdech
a mých očí slzy, tam kde Baltu břeh,
do bouřného Baltu všecky vzdechy skreje,
do bouřného Baltu všecky slzy vleje,
od jihu když vítr věje.